Když se v roce 2024 zeptali 103 výzkumníků stárnutí, jestli se průměrná délka života ve vyspělých zemích v příštích dvaceti letech zvedne o víc než deset let, většina odpověděla, že ano. Je to jedno z nejoptimističtějších čísel, jaké kdy v oboru padlo. A také jedno z nejméně pravděpodobných, pokud se podíváte na demografii a na to, co zatím dokázaly léky.
Tenhle článek vychází z eseje biologa Adiva Johnsona v zářijovém Lifespan Magazine a z jeho práce v časopise Biogerontology. Ptá se jednoduše: kde dnes jsme, co by muselo platit, aby se život prodloužil o dekádu, a co z toho plyne pro člověka, který chce žít déle už teď.
Kde dnes jsme: kolem 80 let a tempo zpomaluje
Průměrná délka života ve vyspělých zemích se dnes pohybuje kolem 80 let. V Česku je naděje dožití při narození zhruba 77 let u mužů a 83 let u žen. Za posledních sto let jde o obrovský skok, ale většina toho zisku má jednu příčinu: porážku infekčních nemocí. Když se z dat od roku 1900 odečte osm nejčastějších infekcí, celkové zlepšení se výrazně scvrkne.
Demograf Jay Olshansky s kolegy v roce 2024 v Nature Aging ukázal, že v populacích s nejdelším životem se růst naděje dožití od roku 1990 zpomaluje. Podle jejich odhadu je nepravděpodobné, že by se v tomto století většina lidí dožívala sta let. Jinými slovy: snadné zisky už jsme vybrali. Co zbývá, je stárnutí samo, a to je podstatně tvrdší soupeř než bakterie.
Rok 1900: naděje dožití při narození v USA podle amerických statistik úmrtnosti. Dnešek: přibližná hodnota pro vyspělé země (Johnson 2025). Cíl: tvrzení z ankety Gladyshev a kol. 2024, se kterým souhlasila většina dotázaných.
Co by muselo platit: skok o 12,5 procenta
Johnson to počítá prostě. Při typické délce života 80 let by lék nebo zásah musel prodloužit život o víc než 12,5 procenta, aby se průměr dostal přes 90. To zní jako málo, dokud se nepodíváte, co takový skok znamená v experimentech.
Americký Národní institut stárnutí provozuje program Interventions Testing Program, kde se desítky látek testují na myších ve třech nezávislých laboratořích. Z celého seznamu přeskočily hranici 12,5 procenta u samců i samic jen čtyři věci: rapamycin, akarbóza, kombinace rapamycinu s akarbózou a kombinace rapamycinu s metforminem. Všechno ostatní, včetně mnoha látek prodávaných jako doplňky proti stárnutí, buď nefungovalo vůbec, nebo přidalo pár procent.
A to jsme pořád u myší. Myš žije dva až tři roky. Přenos velikosti účinku na člověka je podle systematického přehledu v BMJ nespolehlivý: léčba, která u zvířat fungovala, se v klinických studiích často rozešla s očekáváním. Cesta od objevu do léčby navíc trvá 10 až 15 let. Kdyby měl mít optimistický scénář ankety pravdu, musely by už dnes běžet obrovské, drahé studie u lidí. Neběží.
Proč jsou i vědci náchylní k naději
Johnson používá zajímavý příklad z historie oboru. V roce 1956 publikoval Denham Harman teorii, že stárnutí způsobují volné radikály. Práce má přes deset tisíc citací a na dlouhá desetiletí zrodila průmysl antioxidantů. Jenže teorie se ukázala jako příliš jednoduchá: volné radikály jsou pro běžný chod buněk nezbytné a posílení antioxidační obrany u zvířat život neprodloužilo. Oxidační stres má na stárnutí podíl, ale ne takový, jaký se čekalo.
Ponaučení není, že věda selhala. Je to, že obor longevity má sklon se nadšeně rozběhnout za jedním vysvětlením dřív, než přijdou data. Anketa z roku 2024 navíc ukázala, že se výzkumníci neshodnou ani na základních principech toho, co stárnutí vůbec je. Kde chybí shoda na příčině, těžko čekat rychlý lék.
| Co se dnes zkoumá | Co ukázaly studie | Kde jsme u lidí |
|---|---|---|
| Rapamycin | Opakovaně prodlužuje život myší, přes 12,5 % (ITP) | Malé studie bezpečnosti a dílčích ukazatelů, žádná studie délky života |
| Akarbóza | Přes 12,5 % u myší, hlavně u samců (ITP) | Zavedený lék na cukrovku, efekt na stárnutí u lidí neprokázán |
| Metformin | Sám nestačí, v kombinaci s rapamycinem ano (ITP) | Velká studie u lidí (TAME) se dlouho připravuje, výsledky o délce života nejsou |
| Antioxidanty | Teorie z roku 1956, u zvířat bez prodloužení života | Doplňky bez doloženého vlivu na délku života |
| Biomarkery stárnutí | Epigenetické hodiny a krevní panely se rychle vyvíjejí | Slibné jako měřítko v kratších studiích, ne jako diagnóza |
Co by mohlo skeptiky přesvědčit
Johnson sám píše, že by byl rád, kdyby se mýlil. Dvě věci by mohly obrázek změnit. První je umělá inteligence ve vývoji léků: pokud opravdu zkrátí cestu od nápadu k molekule a k testům, může se tempo objevů zrychlit. Druhá je měření biologického věku. Kdyby existoval spolehlivý biomarker, který říká, jak rychle člověk stárne, nemusely by studie čekat desítky let na to, kdo zemře. Stačilo by sledovat, jestli se hodiny zpomalily.
Právě to je důvod, proč se epigenetické hodiny a krevní panely stárnutí tak rychle rozvíjejí. Zatím jsou to výzkumné nástroje s velkým rozptylem, ne něco, podle čeho byste měli měnit léčbu. Ale směr je správný: měřit, ne věřit.
Co z toho plyne pro vás už teď
Pokud čekáte, že vás během dvaceti let zachrání pilulka, data jsou proti vám. Pokud chcete využít roky, které jsou v dosahu, strategie je známá a trochu nudná:
- Nekouřit a alkohol jen výjimečně. Dvě největší odstranitelné příčiny předčasné smrti, obě s obrovskou datovou oporou.
- Pohyb, včetně síly. Aerobní kondice a svalová hmota patří k nejsilnějším prediktorům přežití ve středním a vyšším věku.
- Spánek a jídlo bez přemíry kalorií. Žádná dieta zázraky nedělá, ale nadváha, vysoký krevní tlak a vysoký LDL cholesterol se dají měřit a hlídat.
- Prevence podle vlastních čísel. Krevní tlak, LDL, glykemie, hmotnost a složení těla ukážou riziko roky před tím, než přijde nemoc. Kdo své hodnoty zná a sleduje trend, řeší problémy, když jsou ještě levné.
- Experimentální léky a doplňky až s lékařem. Rapamycin není vitamin. Kdo ho chce zkoušet, patří do studie nebo k lékaři, ne k internetovému obchodu.
Nejlepší zpráva z celé debaty je paradoxně ta střízlivá. Prodloužení života o dekádu možná nepřijde. Ale prodloužení zdravých let, tedy toho, co lidé opravdu chtějí, je z velké části v rukou každého z nás a dá se sledovat na vlastních datech.
Časté otázky
Na co se lidé ptají
Jaká je dnes průměrná délka života ve vyspělých zemích?
Kolem 80 let, s rozdíly mezi zeměmi a mezi muži a ženami. V Česku je naděje dožití při narození zhruba 77 let u mužů a 83 let u žen. Tempo růstu se od 90. let zpomaluje.
Co znamená, že by lék musel prodloužit život o 12,5 procenta?
Při typické délce života 80 let je 12,5 procenta deset let navíc. Právě tolik by bylo potřeba, aby průměr přeskočil hranici 90 let. U myší tuhle laťku přeskočilo jen několik látek a u lidí zatím žádná.
Funguje rapamycin u lidí?
U myší prodlužuje život opakovaně a spolehlivě. U lidí probíhají menší studie, hlavně bezpečnostní a na dílčí ukazatele. Přenos efektu z myši na člověka bývá podle přehledů výrazně menší a často žádný. Není to lék na stárnutí, který byste si měli sami nasadit.
Proč většina výsledků z myší u lidí nefunguje?
Myš žije dva až tři roky, člověk osmdesát, a stárnutí u nich běží po jiných drahách. Systematický přehled v BMJ ukázal, že výsledky z pokusů na zvířatech se s klinickými studiemi u lidí často rozcházejí. Cesta z laboratoře do léčby navíc trvá 10 až 15 let.
Co je biologický věk a k čemu je?
Odhad věku z krevních markerů nebo z epigenetických značek, který se může lišit od data narození. Slouží jako rychlejší měřítko v krátkých studiích: místo desítek let čekání, jestli lidé žijí déle, se sleduje, jestli se biologický věk zpomalil. Zatím jde o výzkumný nástroj, ne o diagnózu.
Co tedy reálně dělat, když chci žít déle?
Držet se toho, co má silná data: nekouřit, alkohol minimálně, pohyb včetně síly, spánek, jídlo bez přemíry kalorií a prevence podle vlastních čísel (krevní tlak, LDL cholesterol, glykemie, hmotnost). Doplňky a experimentální léky až po poradě s lékařem.
Zdroje
Z čeho článek vychází
Odborné práce a primární zdroje, ze kterých text čerpá. Odkazy vedou na originál.
- Gladyshev VN a kol.: Disagreement on foundational principles of biological aging. PNAS Nexus, 2024Anketa mezi 103 výzkumníky stárnutí, včetně očekávání prodloužení života o víc než 10 let.
- Olshansky SJ a kol.: Implausibility of radical life extension in humans in the twenty-first century. Nature Aging, 2024Zpomalení růstu naděje dožití v nejdéle žijících populacích od roku 1990.
- Johnson AA: Realistic expectations for changes to average human lifespan in the near future. Biogerontology, 2025Hranice 12,5 procenta a přehled látek z programu ITP.
- Olshansky SJ, Carnes BA, Cassel C: In Search of Methuselah: Estimating the Upper Limits to Human Longevity. Science, 1990Vymýcení rakoviny by přidalo jen asi tři roky.
- Perel P a kol.: Comparison of treatment effects between animal experiments and clinical trials: systematic review. BMJ, 2007Rozchod mezi výsledky na zvířatech a u lidí.
- Harman D: Aging: A Theory Based on Free Radical and Radiation Chemistry. Journal of Gerontology, 1956Původ teorie volných radikálů, dnes považované za příliš jednoduchou.
- Český statistický úřad: úmrtnostní tabulky, naděje dožití při narozeníNaděje dožití v Česku, muži a ženy.
- Lifespan Magazine, září 2026: How Long Can We Actually Expect to Live in the Coming Years? (Adiv Johnson)Esej, ze které článek vychází; magazín Lifespan Research Institute.